Síť

Šifra má dvě části. Jednak schéma s puntíky a různě otočenými a zrcadlenými čísly, jednak dlouhý seznam stohů čárek. Ty jsou občas zvýrazněné a je nad nimi Σ. Základní struktura je proto poměrně jasná. Čárky jsou instrukce, jak máme procházet schématem. Když vidíme Σ, tak něco sečteme – asi čísla – a přečteme písmeno tajenky. Jeden puntík ve schématu je červený a červený puntík je taky na začátku seznamu (a pak ještě uvnitř). To ukazuje jak/kde začít a potvrzuje ideu, co chceme s šifrou dělat. Musíme ale zjistit jak.

Můžeme si všimnout, že čísla jsou vůči puntíkům v takových polohách, že kdyby puntíky byly vrcholy sedmisegmentového displeje, bude číslo vždy uprostřed. Silnější vodítko ovšem je tvar čárek. Ty mají dost specifický tvar zploštěných šestiúhelníků, stejný jako segmenty displeje. Tím se vysvělují stohy čárek/segmentů: po rozkreslení číslic budou puntíky spojeny různými počty segmentů, protože do spojnic může přispět více čísel. Zkusíme proto čísla rozkreslit.

Když to uděláme, dostaneme potvrzení, že jsme na správné cestě. Od každého puntíku dostaneme na různé strany různé počty segmentů. U vnitřních jsou počty segmentů k sousedům 1, 2, 3, 4; u krajních různě, ale pořád unikátní. Počet segmentů ve štosu proto určuje jednoznačně, kterou další sponicí mezi puntíky se vydat. S touto znalostí můžeme rekonstruovat průchod schématem. Když narazíme na Σ, sečteme všechny číslice, jejichž segmenty jsou v daném stohu čátek. Tím dostaneme text OSAHEJ SEST DEVET TRI TRI NULA SEST PET OSM, což je zjevně teprve mezitajenka.

Co máme osahat a jak dostaneme tajenku? Nevyužili jsme zatím to, že štosy čárek chodí nahoru a dolů a puntíky jsou tedy ve dvou různých výškách. Respektive možná jsme to využili při rekonstukci pro kontrolu, že chodíme správně, ale teď přišel čas to využít pořádně. Některé puntíky jsou vystouplé, kdežto jiné ne. A máme něco osahat. To navádí na použití Braillova písma. Pro každou uvednou číslici „ohmatáme“ odpovídající puntíky (kontrola je, že když se číslice vyskytuje vícekrát, konfigurace výstupků je vždy stejná). Tím dostáváme konečnou tajenku HILLEHO Z.